Děti k adopci na dálku

• Pohlaví: Chlapec
• Datum narození: 23.06.2017
• ADRA ID: AC-KOLS-9819

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Md. Hafizur Mia a je mi osm let. Moje rodina pochází z Gaibandhy, ale přestěhovali jsme se do města, aby rodiče mohli najít práci a uživit naši rodinu. Tatínek pracuje v oděvní továrně. Textilní průmysl v Bangladéši je druhý největší na světě, na živobytí si tak vydělává asi 4 až 5 milionů lidí. I když v tomto odvětví pracuje mnoho lidí (nebo právě proto?), mzdy jsou často nízké, takže pro rodiny jako ta naše může být stále obtížné pokrýt školní náklady a každodenní potřeby. Žiji s rodiči a bratrem Hasanurem, který také chodí do školy.

Studuji ve druhé třídě na Kornopara Light School. Jsem pozorný, z předmětů mě nejvíce baví hodiny bengálštiny. Lidé o mně říkají, že jsem milý, přátelský a ke všem se chovám s respektem. Pozorně poslouchám, když ostatní mluví, a snažím se pomáhat, kdykoli někdo potřebuje podporu. Moji přátelé se se mnou cítí dobře a já s nimi rád trávím čas. Ve volném čase rád zpívám.

Jednou bych se chtěl stát policistou, abych mohl pomáhat lidem a chránit svou komunitu. Svět by mohl být zase o kousíček lepší.

• Pohlaví: Dívka
• Datum narození: 03.11.2016
• ADRA ID: AC-KOLS-9820

Každé ráno se probouzím nadšená, že půjdu do školy a naučím se něco nového. Jmenuji se Rupali Rani Karmakar, je mi devět a miluji tanec. Škola Kornopara je jedno z mých nejoblíbenějších míst, protože si tam mohu hrát s kamarády, objevovat nové předměty a snít o své budoucnosti. Můj oblíbený předmět je angličtina a vždy se snažím pozorně poslouchat své učitele.

S rodinou bydlíme v pronajatém domě poblíž Savaru. Přestěhovali jsme se sem kvůli práci. Tatínek pracuje v oděvním průmyslu a i když pracuje od nevidím do nevidím, výdělek často nestačí na pokrytí našich každodenních potřeb a koupi mých školních pomůcek. Navzdory tomu mě rodiče povzbuzují, abych studovala a rozvíjela se, a já chci, aby na mě byli pyšní.

Sním o tom, že se jednoho dne stanu zdravotní sestrou, budu pomáhat lidem a starat se o ty, kteří to potřebují. Vzdělání je mou cestou k lepší budoucnosti a s vaší podporou budu moci pokračovat ve studiu.

• Pohlaví: Chlapec
• Datum narození: 08.06.2015
• ADRA ID: AC-TCEP-9842

Jmenuji se Md Shohag a jsem desetiletý chlapec, který žije ve slumu Ershadnagar v Tongi. Momentálně chodím do třetí třídy v rámci programu Tongi Children Education Program, kde se rád učím nové věci, zejména z učebnic angličtiny. Jsem klidný člověk a do školy chodím s železnou pravidelností, protože chci dosáhnout svého cíle a jednoho dne se stát policistou, abych chránil svou komunitu. Když se neučím, obvykle mě najdete, jak si s kamarády hraju fotbal nebo si pochutnávám na svém oblíbeném jídle, hovězím polao. Také mám moc rád růžovou barvu a vůni čerstvých růží. Můj tatínek tvrdě pracuje v řeznictví, aby uživil mě a maminku (mám sice ještě starší sestru, ale ta už je vdaná a nežije s námi), ale jeho malý příjem často nestačí na školné a lékařské výdaje. Vaše podpora by pro mě znamenala strašně moc, pomohla by mi zůstat ve škole.

• Pohlaví: Chlapec
• Datum narození: 01.05.2013
• ADRA ID: AC-KELS-9840

Jmenuji se Sree Shidhu Modak a je mi dvanáct let. Momentálně chodím do čtvrté třídy na škole Keranigonj Light School. Ostatní mě často popisují jako ochotného a mírného chlapce a dávám si záležet na tom, abych byl v lavici každý den. Mým nejoblíbenějším předmětem je bengálština a mám moc rád růžovou barvu. Když se zrovna nesoustředím na učení, miluji sportování a objevování nových míst s kamarády a rodinou. Žiji v Dháce se svými rodiči a dvěma bratry, Durontem a Tojem. Můj tatínek pracuje jako řidič rikši, aby nás uživil, ale jeho příjem je nestabilní a často čelíme finančním potížím. I přes tyto překážky se pilně učím, protože mým snem je stát se jednou policistou. Získání podpory na vzdělání by pro mou rodinu znamenalo obrovskou pomoc.

• Pohlaví: Chlapec
• Datum narození: 19.08.2013
• ADRA ID: AC-TCEP-9844

Mým největším snem je obléknout si jednou uniformu a stát se armádním důstojníkem, abych mohl sloužit své vlasti a chránit ji. Jmenuji se Arian Samiul, je mi dvanáct let a od ledna 2026 studuji ve třetí třídě v rámci programu Tongi Children Education. Jsem velmi aktivní kluk a ve škole mě ze všeho nejvíc baví angličtina. Když zrovna nejsem v lavici, najdete mě na hřišti, jak s kamarády hraju fotbal. Miluji žlutou barvu, vůni růží a ze všeho nejraději mám k jídlu maso s rýží nebo sladké mango. Žiji se svými rodiči v pronajatém jednopokojovém domku v chudinské čtvrti Ershadnagar. Naše rodina to nemá jednoduché, protože tatínek pracuje jako řidič autorikši, ale nemá práci každý den. Jeho příjem je velmi nepravidelný a často nám nezbývají peníze na mé školní pomůcky a výdaje spojené se studiem. Vaše podpora by mi pomohla pokračovat ve vzdělávání bez přerušení a dala by mi šanci splnit si svůj velký vojenský sen.

• Pohlaví: Chlapec
• Datum narození: 21.12.2017
• ADRA ID: AC-TCEP-9846

Mým velkým snem je stát se jednou inženýrem, abych mohl stavět věci a pomáhat své rodině. Jmenuji se Mehedi Hasan Shahadat a je mi osm let. Od ledna 2026 chodím do první třídy v programu Tongi Children Education, kde mě učení moc baví. Jsem klidný kluk, mám rád žlutou barvu a lekníny, a když mám po škole volno, nejraději ze všeho hraju s kamarády fotbal. Život u nás doma v chudinské čtvrti Ershadnagar je ale někdy těžký. Můj tatínek je nemocný a nemůže pracovat, takže se o nás stará moje nevlastní maminka, která pracuje jako pomocnice v domácnostech. Její příjem je velmi malý a často máme problém zajistit si i tři jídla denně. Proto jsem moc vděčný, že ve škole dostávám teplý oběd, který mi dává sílu na celé odpoledne. Vaše podpora by mi pomohla zůstat ve škole a pokračovat v cestě za mým snem, i když je to pro mé rodiče finančně téměř nemožné.

• Pohlaví: Dívka
• Datum narození: 01.11.2017
• ADRA ID: AC-TCEP-9849

Jmenuji se Mst Efa Akter Israt a mým největším přáním je stát se jednou paní učitelkou. Od ledna 2026 chodím do druhé třídy a škola TCEP je pro mě místem, kde se cítím šťastná. Nejraději mám hodiny bengálštiny, ráda se starám o školní zahrádku a o přestávkách si se spolužačkami užívám skákání přes švihadlo. Miluji růžovou barvu a mým nejoblíbenějším jídlem je kuřecí maso.

Můj tatínek je jediným živitelem naší čtyřčlenné rodiny a pracuje jako řidič auto-rikši. Možná to zní jako dobrodružná práce, ale realita v ulicích Tongi je velmi tvrdá. Celé dny tráví v hustém smogu, prachu a neuvěřitelném hluku dopravy, aby vydělal aspoň pár desítek tak na naše jídlo. Když prší nebo je nemocný, rikša stojí a my ten den nemáme žádný příjem. Navíc velkou část z toho, co vydělá, musí odevzdat majiteli vozidla za pronájem a zbytek padne na nájem našeho plechového domku v Ershadnagoru.

Doma v našem malém příbytku z vlnitého plechu často přemýšlím o tom, jaké by to bylo stát před tabulí a učit děti. Jsem vděčná, že díky škole dostávám každý den teplý oběd – pro dceru řidiče rikši je to obrovský dar, který tátovi uleví od neustálého strachu, jestli nás ten den uživí. Vaše pomoc mi umožní zůstat v lavici a jednou se stát tou laskavou učitelkou, kterou si tak moc přeji být.

• Pohlaví: Chlapec
• Datum narození: 20.02.2016
• ADRA ID: AC-TCEP-9851

Když zrovna neběhám po hřišti za fotbalovým míčem, nejraději sedím v koutku s tužkou v ruce a kreslím výjevy z venkova, o kterém mi vyprávěli dospělí. Jmenuji se Zubair Rahman Jisan a od letošního ledna usedám do lavice první třídy školy TCEP. Jsem spíše tichý, nade vše miluji bengálštinu, vůni růží a sladkou chuť liči. Mým největším snem je, že se jednou stanu lékařem a budu moci pomáhat lidem ve své komunitě.

Cesta za tímto snem je ale pro mou rodinu v Ershadnagaru plná nejistoty. Žijeme v malém plechovém domku u mé babičky – je nás tam celkem šest a každý den je bojem o to, zda bude co k večeři. Můj tatínek se snaží vydělat jako řidič dodávky a příležitostný nádeník, ale práce je málo a jeho výdělek je velmi nepravidelný. Často se stává, že se mu nepodaří sehnat práci několik dní v řadě, a tehdy je pro nás těžké zajistit i to nejzákladnější jídlo. Můj starší bratr už teď kvůli nedostatku peněz bojuje s tím, aby mohl ve škole vůbec zůstat.

Jsem nesmírně vděčný za možnost chodit do školy a za teplý oběd, který tam dostávám, protože vím, jak moc to mým rodičům ulehčuje situaci v dnech, kdy se tátovi nepodaří nic vydělat. Vaše podpora by pro mě znamenala naději, že nebudu muset školu opustit předčasně jako mnoho jiných dětí v mém okolí, a že se mi jednou podaří obléknout bílý lékařský plášť.