3.10.2019

Iveta Slováčková: první dárkyně

Iveta Slováčková je maminkou 4 synů a historicky první dárkyní programu BanglaKids (dříve BangBaby). V roce 1999 se dozvěděla o potřebách dětí v Bangladéši, které zasáhly její srdce. Rozplakala se nad jejich údělem a rozhodla se jednomu z nich pomáhat. Celá její rodina tuto skutečnost přijala jako obrovskou přednost. Chlapec se jmenoval Debashis Halder a stal se synům sourozencem.

Iveto, mohla by ses nám krátce představit prosím?

Pocházím z ateistické rodiny, Církev adventistů sedmého dne jsem poznala v Brně na studiích a s manželem jsme se rozhodli přijmout nabídku práce v našem církevním zařízení, v Domě s pečovatelskou službou Efata ve Zlíně Malenovicích – dnes DS Efata. Tam jsme stáli u jeho úplného zrodu a společně tam pracovali přes 20 let. V současné době má můj muž již jiné zaměstnání, já zůstávám v tomto projektu dále. Máme 4 syny, dnes už jsou všichni dospělí, dva z nich ženatí a máme jednoho vnoučka. 

Byla jsi první dárkyní programu BangBaby (dnes BanglaKids). Co se tenkrát v roce 1999 přihodilo?

Vše začalo tak, že jsem se dočetla o práci lékaře Milana Moskaly v Bangladéši a z jednoho přeposlaného mailu mne velice silně oslovila slova o údělu tamních dětí. V té době jsme měli už tři syny – jednoho právě narozeného a já jsem si uvědomila, jak moc dobře se mají naše děti oproti těm bangladéšským. Nikdy nezapomenu, jak jsem těm našim kloučkům vyprávěla a popisovala jim, jaká je to přednost, když se mohou rozhodnout, co si ráno namažou na krajíc chleba – výběrem z více variant – oproti dětem, které ten den nebudou v Bangladéši jíst vůbec nic. Naprosto překvapivě tomu rozuměli a souhlasili, že s tím musíme něco udělat.

Od začátku jsem cítila, že když s tím začne alespoň někdo, určitě se přidají další, kteří to budou cítit podobně, a půjde něco změnit k lepšímu. Návrh jsem předala Alence Rusové a ta pak vše spolu s Milanem Moskalou dotáhla do konce. Nejdříve nám navrhovali, abychom sponzorovali dívku, protože jejich úděl v Bangladéši je ještě o hodně těžší než chlapců, ale tím, že jsme doma už tři kluky měli, tak jasně zvítězil opět chlapec. Bylo moc milé, že pak po celou dobu sponzorství naše děti všem známým i ve škole vyprávěli, že mají ještě jednoho sourozence v Bangladéši.

To je hezké. A co přinesla podpora chlapce jménem Debashish Halder Tobě a jak dlouho jste jej vlastně podporovali?

Veliké poděkování patří v otázce sponzorství i mému muži, protože celý nápad i jeho provedení musel projít i jeho schválením a souhlasem. Osobně mne těšilo, že si to naše děti vzaly za své a sponzorství jim pomohlo uvědomit si výhody, které mají na jedné straně – byli pak v životě více vděční – a pocit radosti, že s tím jde něco dělat a oni se na tom podílí na straně druhé. 

Hned v počátku jsme zažili i jednu zvláštní zkušenost. V té době jsme měli určité finanční možnosti, takže sponzorství chlapce téměř nezatížilo náš rodinný rozpočet. Po několika měsících od podepsání smlouvy jsme ale o tento finanční zdroj přišli. Byli jsme tenkrát postaveni před skutečnost, jestli jsme ochotni pokračovat dál, i když to citelněji pocítíme v rodinném rozpočtu. Tam se ukázalo, jak opravdově to s pomocí myslíme. Nevím přesně, jak dlouho jsme chlapce sponzorovali, to bude to vědět Alenka Rusová, ale před dokončením jeho povinné školní docházky jej tatínek, který se o něj jinak vůbec nestaral, vzal ze školy, aby mu pomáhal vydělávat peníze.

Podporovali jste i nějaké jiné děti?

Další děti jsme už nepodporovali, ale těšilo nás, že se v té době už o projektu hodně vědělo a že se přidávali další lidé, i z řad našich známých.

Měla jsi nějaký kontakt s dalšími dárci?

Ano, s dalšími dárci jsme se setkávali na odpoledních setkáních Adry, která při různých příležitostech organizovala Alenka Rusová s poděkováním a vždy čerstvými informacemi o projektu.

Čím si vysvětluješ rychlý růst počtu dárců a podporovaných dětí na počátku programu?

Projekt byl moc dobrá věc a myslím, že mnoho lidí si uvědomilo, že opravdu žijeme v požehnané zemi a že je těší, když mohou ze svého přispět k tomu, aby se děti i jinde měli lépe.

Navštívila jsi někdy Bangladéš?

Návštěva Bangladéše mi byla nabídnuta, ale nemohla jsem ji přijmout, protože jsem měla obavu, že bych neunesla realitu vidět děti žebrat na ulicích. Je to moc silný obraz. Měla jsem obavu, že bych tam ničím nepřispěla a že by to ani neposílilo mé osobní nadšení pro tuto věc, ale spíše mne to odradilo a vzbudilo beznaděj nad tak velkým množstvím dětí, které jsou na tom špatně.

Jak hodnotíš skutečnost, že podpora dětí v Bangladéši trvá již 20 let?

Že podpora dětí trvá tak dlouho je pro mne silným signálem, že je mezi námi spousta dobrých lidí s citlivým a ochotným srdcem, kteří si uvědomují svá požehnání a jsou ochotni se o ně dělit dál.

20 let, to je jedna generace. Jaký užitek mají dle Tvé zkušenosti děti a studenti, kteří programem prošli?

Z dopisů, které nám byly zasílány od dětí, zaznívala opravdová vděčnost, která potěšila. Také na videozáznamech a fotkách z Bangladéše jsme mohli vidět šťastné děti. Jednu dívku jsme se rozhodli sponzorovat i v našem sboru. Když dokončila vzdělání, vyjádřila opravdový dík za tu možnost, které se jí díky sponzorství dostalo. Myslím, že sponzorované děti jinak přistupují k životu, váží si jeho hodnot a vnímají jako velkou přednost to, co mohou díky sponzorům prožít.

Co bys programu a dětem popřála do dalších 20 let?

Co bych popřála? Sponzorovaným dětem, aby uměly využít příležitost, která se jim naskytla, mohl se jim proměnit život a mohly mít lepší naději na budoucnost. 

Projektu, aby nacházel stále nové a ochotné sponzory, kteří budou vnímat svůj podíl na něm jako přednost, aby měl projekt dobré jméno a dobrou pověst a vzbuzoval důvěru a opravdové ocenění i v Bangladéši.

Pomáháš nějak i nadále? Jaké jsou Tvé současné aktivity?

V současné době pracuji v našem městě s lidmi bez přístřeší a spolupracuji s Potravinovou bankou, díky které se nám daří zajišťovat jim potraviny. Finančně také podporuji děti s autismem.

To je moc hezké. Děkujeme za rozhovor a přejeme Ti hodně radosti v pomoci lidem, kteří to potřebují.


Chci vědět víc o programu Chci podpořit BanglaKids

BanglaKids je rozvojový program humanitární organizace ADRA v Bangladéši.
Od roku 1999 poskytl vzdělání 7 200 bangladéšským dětem
a otevřel jim tak cestu k lepší budoucnosti.

Copyright © 2021 ADRA Web vytvořila B Media Solutions s.r.o.