2.10.2017

Ronjon: Osud sirotka zapsaný na tvém i jeho čele

V Bangladéši mnozí lidé věří, že osud člověka je zapsán na jeho čele. Co je psáno, to je dáno – jaksi předurčeno a člověk se tomu nevyhne. Věří tomu i dnes 15letý Ronjon Soren, kterému v 5 letech zemřel tatínek a v 7 letech maminka. Hříčkou osudu se dostal na známou internátní školu, získal náhradní rodiče v 8 000 km vzdálené zemi a objevil svůj hudební talent. Co je napsáno na jeho čele dál?

Láska, na kterou nelze zapomenout

„Jednou hodně pršelo a maminka mi řekla: ‚Musím jít pracovat. Prší, nechoď ven.‘ A tak jsem zůstal nějaký čas sám doma. Ale moji kamarádi byli venku a běhali sem a tam. Chvíli jsem se na ně díval a pak jsem šel za nimi. Když maminka přišla zpátky domů, hned zjistila, že nejsem doma a že si hraji venku s kamarády. A tak vyběhla ven, dala mi na zadek, chytla mě za ruku a odvedla domů. A pak mě umyla, osušila, vyměnila špinavé věci za čisté, dala mi najíst a s láskou mi řekla. ‚Prosím Tě, už nikdy nic takového nedělej.‘ A pak jsem si vlezl do postele a usnul.“

Taková je nejhezčí vzpomínka Ronjona na lásku své matky, při níž se stále usmívá. Byl ještě malý chlapec, ale stále si pamatuje na její laskavou tvář. Na tatínka si nepamatuje vůbec. Ví jen, že zemřel na nějakou horečnatou nemoc, která jeho rodinu stála všechny úspory.

Maminka se pak dva roky snažila uživit všechny děti. Finanční úlevou pro domácnost byl sňatek dcery Sabiny. Sabina zůstala v domě matky, aby jí po smrti otce pomohla se všemi povinnostmi a starostmi o své dva mladší bratry, Ukila a Ronjona.

Ale pak jim zemřela i máma. V ten den, kdy se to stalo, neměli co jíst. Sabinina tchyně řekla jejich mamince: „Nemáme co jíst. Běž k rybníku a nachytej nějaké ryby.“ Maminka šla k rybníku, a když se trávou prodírala k vodě, kousl ji jedovatý had. Tchán Sabiny přispěchal a usekl mu hlavu. Maminku odvezl k místnímu šamanskému léčiteli, který hadům rozumí. Ale nepomohlo jí to. Zemřela na uštknutí hadem. Když se to Ronjon dozvěděl, několik dní velmi plakal, neboť maminku miloval.

Těžký úděl sirotků – nejdřív práce, potom škola

Sabina se jej snažila utěšit. Byla statečná a postarala se o oba kluky. Vesničanům se ale nezamlouvalo, že bydlí v domě svých zesnulých rodičů. Předvolali ji k radě starších a zeptali se: „Proč bydlíš tady a ne se svým manželem?“ Vysvětlení se jim nelíbilo, a tak rozhodli, že se musí přestěhovat do jiné vesnice, do domu svého muže. Než odjela, dala klukům telefonní číslo a řekla:  „Kdybyste měli nějaký problém, kontaktujte mě.“

Ukil s Ronjonem zůstali ve vesnici sami. Ujala se jich tatínkova sestra, ale byly to těžké časy. Každé ráno vstávali v 5 hodin, dojili krávy, uklízeli chlév a kurník, dělali domácí práce, vařili snídani a pak utíkali do školy. „Někdy jsme měli ráno tolik práce, že jsme se ani nestihli najíst. Najedli jsme se až po škole,“ popisuje Ronjon těžké, 3měsíční období u zaneprázdněné tety.

 „Nakonec se o nás znovu postarala Sabina. Vzali jsme naše krávy a odešli za ní, do jejího nového domu. Bylo to dost daleko, a tak jsme museli změnit i školu. Ale bylo to o moc lepší. Dělali jsme skoro stejnou práci, ale pomáhal nám Sebastian, manžel sestry. Ráno jsme vodili krávy na pastvu a večer zase zpátky, společně dojili, společně uklízeli. Sebastian je fajn chlapík. Hráli jsme spolu šachy a ludu a užili spoustu legrace. Má nás moc rád.“

Pomoc přichází ze školy

Rodina ovšem stále trpěla nedostatkem příjmů, jídlo bylo skrovné. Vydrželi asi rok.  „V té nové škole byl učitel jménem Robin Marandi, který věděl o internátní škole SAMS. Sabina mu řekla: ‚Můžeš nám pomoci? Mám 2 bratry. Můžeš se za ně přimluvit?‘ A tak jsme se s Ukilem v roce 2011 dostali na SAMS,“ vypráví Ronjon.

Na SAMSu nikoho neznal, neměl žádné kamarády. Všechno bylo nové, byl to šok. Pak ale našel mezi 800 dětmi jednoho kluka, Immanuel se jmenoval, který pocházel ze stejné vesnice jako Ronjon. Ten jej do všeho uvedl. Dnes se Ronjonovi na škole moc líbí. Miluje bengálštinu, objevil svůj hudební talent a chce se stát zpěvákem.

Splním sen mé sestry

Ronjon má nesporný pěvecký talent a pořád zpívá. „Moje sestra Sabina se chtěla stát známou zpěvačkou. Ale když tatínek onemocněl, utratili jsme všechny peníze za léčení. Proto se zpěvačkou stát nemohla. Když se to mojí sestře nepovedlo, tak se chci stát zpěvákem místo ní.“ S Ronjonem pracuje paní učitelka Biroy. Až se stane známým zpěvákem, bude pomáhat chudým. A také by rád udělal něco pro to, aby lidé mohli žít hezky. Aby nebyly žádné hádky, křik, potyčky. Rádi bychom, aby se Ronjonovi tento sen naplnil. Podobně jako ten, který snil již od roku 2011.

Když se Ronjon dostal v roce 2011 na SAMS, věděla už ADRA, že potřebuje dárce a představila ho lidem na webové stránce. A tak se stalo, že se jednou odpoledne zeptala jedna žena v České republice svého muže: „Co kdybychom začali podporovat dítě v Bangladéši, aby mohlo chodit do školy?“
„Proč ne?“ odpověděl muž.
Za chvíli se manželka sedící u PC ptá znovu: „A koho mám vybrat?“
„Nejpotřebnějšího z potřebných,“ zní odpověď.
„Třeba sirotka?“
„Jasně, sirotka. Vždyť nemá rodiče!“

A tak Ronjon získal náhradní BanglaKids rodiče v 8 000 km vzdálené zemi, kteří ho začali podporovat ve studiu.

Osud napsaný na čele

Shodou okolností to byli známí Radka, nynějšího ředitele ADRY, který o nich Ronjonovi v Bangladéši vyprávěl. A tehdy Ronjon zatoužil po setkání. Další shodou okolností se ten muž s Ronjonem v Bangladéši v roce 2014 poprvé setkal. Ronjon na to vzpomíná takto: „Již předtím mi Radek ukazoval obrázky, když byl v Bangladéši. A už tenkrát jsem toužil se s tebou setkat, mluvit s tebou a hrát si s tebou. A pak, když jsi přijel, tak to bylo super. Studenti se touží setkat s dárci, kteří jim pomáhají. Je to ta samá touha, kterou jsem měl i já.“

Že by to byl osud? Ronjon v tom má jasno: „Věřím, že to bylo napsáno na mém čele, že se setkáme. Chtěl jsem tě vidět a stalo se to, potvrdilo se to. Lidé mi říkali, že když se něco takto stane, muselo to být napsáno na mém i na tvém čele.“

Kdo ví, co tam má Ronjon a každý z nás napsáno dál… Třeba to, že osudy bangladéšských dětí můžeme darem vzdělání společně měnit k lepšímu. Inu, osud je osud, třeba se Ronjon opravdu stane světoznámým zpěvákem. Co říkáte? ;-)


zpět na přehled

BanglaKids je rozvojový program humanitární organizace ADRA v Bangladéši.
Od roku 1999 poskytl vzdělání 6 500 bangladéšským dětem
a otevřel jim tak cestu k lepší budoucnosti.

Copyright © 2017 ADRA Web vytvořila B Media Solutions s.r.o.