Pomáháme, protože jsme si rovni… (Bangladéš 2020)

Maminky ze slumu řekly: „Myslely jsme si, že s námi nebudete chtít mít nic společného, že se s námi nebudete ani bavit, ale nebyla to pravda. Jsme rády, že vás k nám Alláh Stvořitel poslal.“ Lúcia, dárkyně BanglaKids, odpověděla: „My vám nepomáháme proto, že jsme bohatí, ale proto, že jsme si navzájem rovni…“

Takto lidsky a nezapomenutelně začala letošní monitorovací cesta v Bangladéši. V úterý 3. března jsme se setkali s nejchudšími maminkami ze slumu, jejichž děti navštěvují naše slumové vzdělávací centrum Čalantika. Jedna z maminek pravidelně poskytuje svůj skrovný příbytek dalším ženám k výuce bengálštiny, know-how o zdraví, hygieně i vaření. Seděli jsme tam s nimi během výuky a po skončení si, navzdory tolika zvláště kulturním odlišnostem mezi námi, od srdce povídali. Úvodní odstavec Vám napověděl, že to povídání bylo hluboké. A podobných lidských setkání nebylo během cesty málo. Inu, posuďte sami.

5. 3. Ronjon dospěl

Sirotek a „náš kluk“, kterého podporujeme již od roku 2011, slavil 1. března osmnáctiny! Jako dárek dostal hodinky, polo trička (uf, velikost S mu sedla) a nějakou dobrotu. Viděli jsme se posedmé. Moc rád by se setkal také s mojí manželkou. Asi proto, že si z rodičů pamatuje pouze na maminku, která zemřela na hadí uštknutí. Příští rok bude maturovat a potom by rád studoval teologii. Také ovšem skvěle zpívá. Opravdu krásně. Vypadá to, že tu teologii má po mně a zpěv po manželce. :-) Uvidíme, jak to všechno zvládne. O Ronjonovi jsme psali v knize „My, děti slumu“ i na webu www.banglakids.cz v článku Ronjon: Osud sirotka zapsaný na jeho i tvém čele.

6. 3. Tisha zubařkou?

Tisha je extrovertní, usměvavá a velice inteligentní 16letá teenagerka s hororovým příběhem. Maminka ji v zoufalství po rozpadu rodiny chtěla v 8 měsících pohřbít živou… Zachránili ji sousedi a organizace BanglaHope. V současné době navštěvuje internátní školu SAMS. Má krásnou americkou angličtinu a podobně jako Ronjon nádherně zpívá. V příštím školním roce by měla začít studovat v Indii. Chtěla by se stát dentistkou. Před 2 lety si byla jistá, že jejím manželem bude Američan nebo Kanaďan. Dnes je favoritem Bengálec. Důvod? „Dospěla jsem,“ odpovídá. :-)

Mimochodem, s Tishou máme takovou přátelskou úmluvu – „My favourite hello and hardest goodbye“ (Moje nejoblíbenější ahoj a nejtěžší na shledanou). Snad se ještě potkáme. A vy se již letos můžete těšit na její příběh.

7. 3.  Den v sirotčinci Bangla Hope

Sirotčinec se 160 dětmi, kde se Tisha "podruhé narodila", jsme navštívili společně s našimi dárci (dočtete se o nich na konci článku). A opět jsem se zde setkal s láskou, která má svůj původ někde mimo naši zeměkouli. U dětí, u dárců, a také u Robina. Učitele z Oregonu se 44letou praxí, který svůj důchodový věk dělí mezi USA a Bangladéš. 6 měsíců doma, 6 měsíců v bangladéšském sirotčinci. Pamatuje si jména všech sirotků, včetně jejich, často pohnutých příběhů. Výuka v jeho podání byla naprosto fantastická, odpolední procházka a jeho vztah k dětem zážitkem. Být opět malým klukem, chtěl bych chodit do jeho školy. :-)

11. 3. Požár ve slumu Čalantika – tohle zažít nechcete

V úterý odpoledne (10. 3.), po návratu ze severu, jsme v centru Čalantika, které se nachází nedaleko slumu Čalantika, natáčeli krátké video pro letošní Modlitbu za Adru. Pár slov ve třídě s dětmi, hodně radosti, moc jsme si to užili. Pomohla nám malá holčička Halima, kterou asi uvidíte v klipu. O den později téměř celý slum Čalantika lehl popelem. O přístřeší přišlo 2 000 rodin, víc než 10 000 lidí. Mezi nimi také 54 dětí a rodin z centra, kterým dlouhodobě pomáháme… Byla mezi nimi i ta malá holčička, Halima... Naštěstí, nikdo z lidí nezemřel.

Na místě jsme byli krátce po požáru, spáleniště ještě kouřilo a žehlo. Pohled na místo byl jak z nějakého katastrofického filmu (podívejte se na FB příspěvek), ale byla to skutečnost. Kolem postávalo plno otřesených lidí. Ukazovali nám, kde ještě před pár hodinami měli domov. I děti z centra, které normálně září úsměvy, byly smutné. Lidé s majetkem, který se jim podařilo zachránit, posedávali kolem silnice. Byli hodně zaražení, některé ženy hlasitě naříkaly. Útočiště našly tyto rodiny u příbuzných a v nedaleké škole. Vláda zajistila lidem jídlo. ADRA poskytuje pomoc dětem a jejich rodinám z centra. Připravujeme také dodatečnou pomoc, spojenou s krizí COVID-19.

13. 3. Maminka je opět doma – bez odpuštění by to vůbec nešlo

Dobrá zpráva zní: Šubrotova maminka se po několika letech vrátila domů! :-) Když jsem se to dozvěděl, měl jsem velkou radost, protože jsme to celé rodině moc a moc přáli. Nedalo mi to, upravili jsme plán cesty a jeli se za ní podívat. Objevili jsme lidsky nádhernou, usměvavou a oddanou ženu. Rozhovor s ní nám pootevřel chápání rodinné tragédie – finanční negramotnost manžela. Potěšila nás její láska k dětem (má 3 syny a 1 dceru) i manželovi, který se stále nějak utápí v depresích. Všimli jsme si, že je hodně zaměřen na sebe a žije trochu mimo realitu, zatímco jeho žena je velmi praktická a zaměřená na lidi. Povzbuzení, které jsme mu s kolegy poskytli, mu v dalším dnu vykouzlilo na tváři úsměv. Obou manželů jsme se ptali, zda si navzájem odpustili. Řekli: „Ano, bez odpuštění by to vůbec nešlo.“  Jsem zvědav, jak budou spolu žít nadále a moc jim přeji trvalou obnovu vztahu. O Šubrotovi a jeho útěku do školy jsme psali v knize „My, děti slumu“ i na webu www.banglakids.cz v článku Šubrotův velký útěk.

2. 3. – 11. 3. Fantastické manželské páry dárců

Letos s námi byly v Bangladéši 2 manželské páry dárců. Monika a Robert ze Žamberka, Lúcia a Jónatas z Portugalska. Všichni skvělí, fantastičtí lidé. Je nádherné vidět jejich lásku, štědrost i naplnění ze setkání s dětmi, kterým pomáhají. Mnohokrát byly v očích slzičky a dojetí. Tihle lidé mě vždycky obohacují způsobem, o kterém ani nemají potuchy. Uvědomuji si, že skrze jejich ruce se k dětem tak nějak natahuje láska. A ačkoli si to dárci patrně příliš neuvědomují, jsou jí nádherně poznamenaní. Věříme, že vy všichni, kteří dětem v Bangladéši tak solidárně pomáháte. Láska, víra a naděje jsou totiž mocnými motivačními silami duše. :-)Více o našich dárcích se dozvíte z rozhovorů, které budeme postupně zveřejňovat.

17. 3. Návrat domů

V úterý 17. března večer jsem se v pořádku vrátil z Bangladéše. Vzhledem k vyhlášení nouzového stavu a uzavření hranic bylo načasování celé monitorovací cesty i návratu udivující. O týden později bych se už zpátky asi nedostal.

Kamil Kreutziger, vedoucí BanglaKids

PS: Koronavirus

„Koronaviruuus! Koronaviruuus!“ volaly na nás začátkem března děti v Bangladéši a ukazovaly na nás prstem. Smáli jsme se společně a vysvětlovali, že nejsme z Itálie… Nicméně, čas běží rychle a protivirová karanténní opatření zavedla 18. března (a stále prodlužuje) i bangladéšská vláda. S výjimkou sirotků na internátních školách jsou děti do 30. dubna doma. Státní televize vysílá edukační pořady pro 6. až 10. třídu, v přípravách jsou také pořady pro nejmenší.
Doufáme, že se život v Bangladéši co nejdříve alespoň částečně obnoví. Pro milióny chudých lidí jde o nesmírně těžké období. Obtížně si nakoupí potraviny, a ti, kteří žijí ze dne na den z námezdní práce, jsou nyní bez příjmu. 

Pokračujeme v pomoci nejchudším: https://www.banglakids.cz/cz/kategorie/darkomat/

PPS: Fotogalerie

A nezapomeňte si prosím prohlédnout fotogalerii s komentáři. Stačí kliknou na kulatou miniaturu níže a fotky i zážitky jsou Vaše! :-) Rádi se s Vámi dělíme o radosti, které by bez Vás nemohly existovat. 

Chci vědět víc o programu Chci podpořit BanglaKids