30.11.2015

Zpívající fotbalistka z kmene Garo

Priyanka Dio, šestnáctiletá studentka internátní školy Monoshapara, je nepřehlédnutelnou osobností. Pochází z pětičlenné rodiny, pilně se učí, zpívá, tančí, hraje fotbal, pracuje na poli, buduje vztahy na všech frontách. V letošním roce si sáhla na dno svých dosavadních sil – onemocněla.

V hlavní roli žena

Priyanka pochází z kmene Garo, který je znám vnitřně silnými, pracovitými a hrdými ženami, a také matrilinearitou. To znamená, že rodová privilegia a majetek se dědí v mateřské linii. Priyanka má bratra Joyho (15 let) a sestru Joyu (9 let). Oba studují na vesnické škole. Tatínek se jmenuje Ashim Raksam (40 let) a pracuje jako nádeník. Není úplně zdravý, slábne a stárne. To znamená, že nemůže pracovat tak tvrdě jako dříve – jeho příjem tedy už nestačí pokrýt finanční nároky rodiny. Maminka Kohima Dio (35 let) pečuje o celou rodinu a snaží se otci pomáhat s jeho prací. Rodina nevlastní žádnou půdu. Je zcela závislá na příjmu otce a v případě školního vzdělání Priyanky na darech českého sponzora.

V rodině panují hezké vztahy. Děti pomáhají rodičům s každodenní prací, vařením a nošením vody. Priyance se dostává lásky i povzbuzování ke studiu nejen od obou rodičů, ale i obou sourozenců. „Mantrou“ rodiny je heslo: „Pilně studuj, čeká tě lepší budoucnost!“
 

Škola jako koníček

Priyanka studuje v 10. třídě na internátní škole Monoshapara. Ta se nachází při severní hranici Bangladéše s Indií. Ve škole se jí nesmírně líbí. Vždy se snaží ze sebe dostat to nejlepší. K nejbližším kamarádkám patří děvčata Shila, Balshri, Clodia. Spolu studují, spolu tráví volný čas. Priyanka s nimi ráda diskutuje a sdílí své názory. Jako správná žena z kmene Garo je nesmlouvavá k nedochvilnostem a nepořádkům. Vždy své kamarádky povzbuzuje, aby si své povinnosti plnily co nejlépe. Navzájem si pomáhají, drží při sobě. K vzájemným laskavostem patří nošení jídla z jídelny, je-li to nutné pro přemíru práce a povinností.

Fotbalová superstar

Co se týká zájmů a jejich šíře je Priyanka přeborník. Možná vás překvapí, že hraje fotbal. Inspirovala ji k tomu bangladéšská vláda, která podporuje meziškolní soutěže děvčat. Monoshapara ovšem žádnou ligu nehraje (je daleko od ostatních), mezi sebou soutěží jednotlivé třídy. V tomto roce zorganizoval sportovní klub školy „Shining Star Club“ sportovní hry a její tým vyhrál. Byla jedinou dívkou z celého týmu, která střílela góly. Na otázku co jí fotbal dává, říká: „Fotbal hraji moc ráda, abych byla fit a udržela si zdraví.“ K dalším zájmům Priyanky patří četba, hudba, tanec a zpěv. A byla to právě její skupina, která letos vyhrála školní soutěž s písní „Tumar sloy alokito hok, Provu Bangladesh”. Společný úspěch okomentovala slovy: „Ani jsem nebyla nervózní. Ale když nám porota oznámila, že jsme vyhrály, byla jsem nesmírně překvapená a šťastná. Je to skvělé!” Pak také dodala: „Obvykle zpívám sama a dostávám velmi dobrou zpětnou vazbu od spolužáků a učitelů. Myslím, že si mě na této škole budou dobře pamatovat i po tom, co studium dokončím.” :-)

Těžké chvíle, které posílí

Život ovšem není jen o vítězstvích, přicházejí do něj i těžké chvíle. V květnu letošního roku Priyanka onemocněla. Měla horečky a bolesti břicha, které se navzdory péči školní zdravotní sestry den ze dne zhoršovaly. Priyanka, to zdravé a životem nabité děvče, zpívající a tančící fotbalistka, byla najednou tak slabá, že se nemohla pohnout z postele. Po týdnu škola kontaktovala rodiče a ti si ji vzali domů. Podařilo se jim sehnat peníze a zaplatit lékaře, ale stav jejich dcery se neustále zhoršoval. Dělali si o ni veliké starosti. Ona sama to okomentovala slovy: „Velmi jsem trpěla a už jsem si začínala myslet, že se neuzdravím a zemřu. Byly to mé nejhorší a nejbolavější dny života. Když mě hospitalizovali, pečovala o mě maminka. Neustále byla se mnou, držela mě za ruku a utěšovala mě slovy, že se brzy uzdravím. Tím mi dala naději a vůli k životu. Díky mamince, modlitbám rodičů a péči lékaře jsem se začala uzdravovat. Po měsíci na lůžku se můj zdravotní stav začal zlepšovat. Převezli mě z nemocnice zpět domů a já se přistihla, že se opět těším do školy.“ :-)

Z postele na motorce do školy

Uzdravení pak bylo otázkou několika dnů. Priyanka dodává: „Maminka o mě dále pečovala doma, a když jsem byla úplně zdravá, vrátila jsem se do školy. Přijeli si pro mě na motorce, je to asi jen 7 km daleko, a tak jsem se svezla. Učitelé a spolužáci měli velkou radost, když mě opět viděli, a já jsem byla ráda, že jsem s nimi opět ve škole.“ Nutno dodat, že i cestování patří k jejím zálibám.

Priyanka ještě stihla zdárně napsat test pro státní zkoušku SSC (Secondary School Certificate) a nyní se na tuto zkoušku připravuje. Je velmi vděčná svému českému dárci a rozhodnutá získat nejen střední vzdělání, ale i vysokoškolský titul, a pak se s vervou vrhnout do práce. Zdá se, že nezdolnost, pracovitost a hrdost žen kmene Garo, z nějž Priyanka i její maminka pochází, se zde projevuje ve své plné síle. :-)

"Myslím, že si mě na této škole budou dobře pamatovat i po tom, co studium dokončím." :-)


zpět na přehled

BanglaKids je rozvojový program humanitární organizace ADRA v Bangladéši.
Od roku 1999 poskytl vzdělání 6 500 bangladéšským dětem
a otevřel jim tak cestu k lepší budoucnosti.

Copyright © 2017 ADRA Web vytvořila B Media Solutions s.r.o.