20.6.2016

Spím ve stejné místnosti jako naše kráva…

Rojina Pahan pochází z velmi chudých poměrů. Je jí osmnáct, ráda tančí a sní o tom, že se stane zdravotní sestřičkou nebo učitelkou matematiky. Rozhodnutí ji ještě čeká. Zatím studuje v 9. třídě na internátní škole SAMS. Seznamte se s jejím příběhem a dozvíte se, jak trnitá byla její cesta za vzděláním.

Vzdělání nebo rodiče?

Rojina se narodila v malé odlehlé vesnici Jhargaria v okrese Nowgan v západním Bangladéši. Tato oblast je proslulá svou úrodností a díky zemědělské produkci má význam pro celý Bangladéš. Jako téměř všude na venkově, je i zde problém s dostupností kvalitního vzdělání. Když Rojina vyrostla do věku, kdy měla začít chodit do školy, čelili její rodiče bolestné volbě. Poslat Rojinu do školy znamenalo odloučit se od ní a svěřit ji babičce žijící v 80 km vzdálené vesnici Beldanga. Stojí za to od sebe odtrhnout malou dcerku a poslat ji na studia? Jak si sama poradí v novém prostředí? Možná si říkáte, že 80 km přeci není daleko, ale pro vesničany, kteří se snaží denně sehnat nějaký zdroj příjmu (práci na plantáži, poli, opravováním nástrojů či prodejem), je cestování velice obtížné a drahé.

Rodiče považovali vzdělání za velmi důležité pro Rojininu budoucnost. Vzdělání otevírá dveře k lépe placenému zaměstnání a lépe zajištěné rodině, je nadějí pro další generaci. Rozhodli se proto být stateční a poslat Rojinu v jejích 11 letech k babičce, která pracuje ve školní kuchyni v Beldanze. A jak se na tehdejší rozhodnutí rodičů dívá dnes Rojina? „Žila jsem s babičkou v domku postaveném z vlnitého plechu a hlíny. Byly to krušné časy, ale bylo to pro mě a můj život dobré. Babička mě nabádala ke studiu a podporovala mě. Ve škole jsem si pak našla kamarádky, které mi pomohly rozptýlit můj stesk po rodičích.“

Tatínek tvrdě pracoval, aby mohl část ze svého příjmu věnovat Rojině na školní pomůcky, oblečení a jídlo. Něco málo ušetřit bylo však čím dál těžší a výdaje se začaly stávat pro rodinu neúnosné. Proto byla Rojina ve 2. třídě zařazena do programu adresné podpory. Naštěstí rychle získala dárce, a díky jeho podpoře mohla pokračovat – dokončila vesnickou školu a poté přestoupila na internátní školu SAMS.

O prázdninách spím ve stejné místnosti s krávou

Když skončí školní rok a začnou prázdniny, Rojina jezdívá domů. Vždycky se moc těší na své blízké. A není divu, po tolika měsících odloučení! Její tatínek Nepal pracuje v továrně na zpracování rýže a maminka Sonia se stará o domácnost. Čekají na ni také dvě mladší sestry s nápadně podobnými jmény: Rimu a Ruma. Ruma jde ve šlépějích Rojiny a chodí do 3. třídy školy Beldanga. Nejmladší Rimu je ještě malá a bydlí s rodiči.

A jak to u Rojiny doma vypadá? „Máme malý, prostý domek. Je postavený z vlnitého plechu, hlíny a slámy. Když vejdete dovnitř, najdete tam verandu a jednu místnost. Rodiče nemají vlastní pozemek k obdělávání, ale chovají krávu a telátko,“ popisuje Rojina. Když se rodina sejde o prázdninách pohromadě, stísněné prostory se ještě více zaplní: „Když přijedu domů, spím ve stejné místnosti jako naše kráva. Rodiče spí na verandě, protože je domek příliš malý,“ líčí Rojina.

Životní podmínky rodiny pomáhá zlepšovat i Rojinin dárce. Jak? Rojina vypráví: „Dostala jsem od dárce několik dárkových balíčků. Pamatuji si, že jednou přišly v pravý čas. Tehdy jsem neměla žádné pořádné šaty, všechny byly již staré a hodně obnošené. Když jsem tenkrát dostala od svého dárce nové oblečení, byla jsem opravdu štěstím bez sebe.“

Chodím do školy, nemusím se vdávat

Rojininým snem je stát se učitelkou matematiky a zlepšovat vzdělanost v Bangladéši. Nebo možná bude spíš zdravotní sestrou. Uvidíme, čas na rozmyšlenou ještě má. Klíčem k jejímu zdárnému studiu je dobrá motivace, kterou v ní vypěstovala babička, milující rodiče a také podpora dárce. „Dárce a jeho rodina mě mají moc rádi. I když jsou tak daleko, chovají se ke mně jako rodiče,“ těší se Rojina nad rodinnou fotkou svých dárců. „Nemám slov vyjádřit jim, za co vše jim vděčím. Bez jejich podpory bych na internátní škole nemohla studovat a musela bych se vdát,“ naráží Rojina na častý problém dívek.

Mnoho rodin v Bangladéši si nemůže dovolit platit dětem vzdělání. Ale vzdělání je důležité! Pokud dívka nepracuje a ani nestuduje, může být rodině finanční zátěží. I proto se podle odhadů organizace UNICEF v období 2005–2013 v Bangladéši vdalo před dovršením 18 let 65 % z 20–24letých žen. Z dívek mladších 15 let se v letech 2005–2013 provdalo 29 % (UNICEF, 2014). Po Nigeru, Středoafrické republice a Čadu je Bangladéš 4. země na světě v uzavírání dětských sňatků. Děkujeme, že nám pomáháte dětem poskytovat vzdělání a  bezpečí!


Chci vědět víc o programu Chci podpořit BanglaKids

BanglaKids je rozvojový program humanitární organizace ADRA v Bangladéši.
Od roku 1999 poskytl vzdělání 7 700 bangladéšským dětem
a otevřel jim tak cestu k lepší budoucnosti.

Copyright © 2024 ADRA Web vytvořila B Media Solutions s.r.o.