9.6.2016

Sloužiti a prospívati je vlastnost povah vznešených

Skvělý šéf, citlivý člověk, parťák do nepohody – to všechno a mnohem víc je Kamil Kreutziger, vedoucí programu BanglaKids. Za svým cílem dokáže jít přes překážky a bez váhání. Jeho tajnými zbraněmi při řešení problémů jsou laskavost a humor. Kamil pracuje v Adře již 3. rokem a nyní nastal pravý čas Vám ho představit a zeptat se ho na nedávnou cestu do Bangladéše.

Kamile, můžeš o sobě říct pár slov?

O sobě?… Mám rád lidi, děti, hory, cestování, vzájemná setkání a fascinuje mě práce v týmu. A taky mám rád bramborové placky a moji milovanou Anku.

Jak ses vlastně dostal do neziskové organizace ADRA?

Právě díky těm bramborovým plackám (smích). To jsme takhle jednou pozvali našeho kamaráda Radka Špinku k nám domů na bramborové placky. Byl jsem zrovna bez práce a přemýšlel, kterým směrem se v životě vydat. No, a za dva dny mě díky němu oslovila ADRA. :-) 

Co Tě na Tvé práci těší?

Když se povede dobrá věc a když se nám povede společně. Baví mě pracovat v týmu.

Pracuješ jako vedoucí programu BanglaKids na poloviční úvazek. Co děláš ve zbylém čase?

Koordinuji činnost 11 dobrovolnických center ADRA v České republice. Ta pomáhají pacientům v nemocnicích, seniorům, dětem v dětských domovech, zdravotně postiženým a dalším lidem prostřednictvím laskavé služby dobrovolníků. Loni jsme jich měli 1832.

A máš nějaký volný čas?

Ano, v noci (smích). To spím a studuji. Zajímá mě exegeze (výklad) posvátných hebrejských textů. Uchvátily mě hloubkou svých myšlenek a literární krásou.

Kamile, právě jsme v letadle nad Irákem a míříme do Bangladéše. Ty potřetí, my ostatní poprvé. Na co se hlavně těšíš?

Těším se na našeho kluka Ronjona, potom na Omeiku, to je holčička mojí Anky, té vezu panenku Julii. Pak se těším na všechna překvapení, která nás potkají jako tým. A samozřejmě na děti, lidi, spolupracovníky, banány a taky na ryby. :-)

Do Bangladéše nás dnes letí šest. Každý z nás je jiná chemická sloučenina a teď jsme všichni v jednom kelímku, tak jsem zvědavý, co z toho vznikne za koktejl. :-) Ten kelímek na sobě nemá nápis Coca-Cola, ale Bangladéš. Může to třeba bouchnout nebo to může být nejlepší pití, které člověk v životě měl. :-)

-------------------------------------------------------------

Uplynuly dva měsíce a sedíme opět v kanceláři BanglaKids v Praze. Co z té naší týmové chemie nakonec v  Bangladéši vzniklo?

Myslím, že vznikl skvělý koktejl. Cesta byla náročná i veselá, prožili jsme spoustu zajímavých okamžiků a všichni členové týmu prokázali nesmírnou odolnost. Jsme teď spíše přátelé než kolegové. Mám pocit, že jsme dosáhli nějaké nové dimenze spolupráce, která je moc fajn, kterou bych rád udržel a dále rozvíjel. Samozřejmě jedinečné byly obě naše dárkyně a také náš fotograf. Když po dvou týdnech odjížděli domů, bylo nám smutno. Takže týmová chemie byla po všech stránkách vynikající! ;-)

A proč vlastně do Bangladéše jezdíme?

Mají tam dobré banány (smích). Některé věci se nedají zorganizovat prostřednictvím e-mailu a telefonu. Pravidelný osobní kontakt s našimi kolegy je pro naši práci naprosto nezbytný a velmi efektivní. Během několikadenních jednání a cest domluvíme spoustu věcí. Součástí naší monitorovací cesty jsou pravidelné návštěvy škol, kontrola vzdělávacího procesu, účetnictví a pravidelná setkání s dětmi a učiteli. Letos jsme během 4 týdnů navštívili 25 škol a ujeli cca 3000 km.

Jaké bylo setkat se potřetí s Ronjonem?

Skvělé, kluk roste! Před dvěma lety neuměl anglicky, dnes si můžeme spolu povídat. Chce se stát zpěvákem a chce pomáhat chudým lidem v Bangladéši. Řekl mi to s takovou tou dětskou opravdovostí, čistotou a neochvějností. Poprvé se nám podařilo zavolat do České republiky „mamince“, tedy mojí manželce. Ronjon je totiž sirotek. Zdá se, že k ní tíhne, rozhovor si užíval. Doufám, že se jednou setkáme všichni.

A setkání s Omeiou? Podařilo se Ti předat jí panenku Julii?

Omeika je ještě moc maličká. Panenku jsem předal, ale moc jsme si nepopovídali. Setkal jsem se s její babičkou a dědečkem a rádi ji budeme i nadále podporovat.

Během cesty jsme se potkávali a mluvili s mnoha místními. Které chvíle nebo lidé se Tě nejvíce dotkli?

Sabina. Mladá, zhruba 23letá maminka tří dětí, z nichž nejstarší byla 10letá holčička Trishna. Byla nesmírně vděčná za to, že její děti mohou chodit do našich škol. Řekla nám, že její sňatek ve 12 letech byla hloupost. Když jsme se jí ptali, zda se Trishna bude vdávat také tak brzo, rozhodně prohlásila: „V žádném případě!“

Vždy mě na cestách zasahují setkání s žebráky, slepými, chudými, lidmi, kterým chybí končetiny a plazí se po zemi. A také s dětmi, které žijí jen tak na ulici. Tato setkání se mě hluboce dotýkají a vždy prožívám určitý druh bezmoci. Byl bych rád, kdyby na světě nebyl ani jeden žebrák, kdybychom byli natolik všímaví a milosrdní, že by nikdo potřebu žebrat neměl. Nebýt českých dárců, mnohé děti by mohly skončit podobně.

Všiml jsem si, že Tě lidé na vesnicích považovali za svatého bílého muže. Pozoroval jsi to také?

Bílý jsem, svatý určitě ne. :-) Mám rád lidi, odtud zřejmě vzájemná náklonnost.

Já vím čím to je – vysoká štíhlá postava, uhrančivé oči, z kterých vyzařuje dobrota a ochota rozdávat. Mysleli si, že můžeš léčit jejich nemocné děti…

Představy vesničanů mohou být různé. Mým úkolem je uvádět je do reality a neprobouzet v nich falešná očekávání. Co můžu, pomůžu, ale nejsem ani lékař, ani Pán Bůh.

Jsi neohrožený cestovatel. Když nás v Dháce při cestě rušným trhem průvodce nabádal, ať pokračujeme z bezpečnostních důvodů rychleji dál, Ty jsi musel fotit, natáčet a povídat si s lidmi…

Honzo, myslím, že přeháníš. Vědomí rizik je důležité. Otevřenost k lidem překonává některé předsudky a setkání kultur je obohacující. Nicméně když je čas jít, je potřeba jít. Může stačit minuta a je zle. Kdysi jsme se v Africe museli po setmění prát a nerad bych to opakoval. A pak, jde o celý tým.

Kam chceš program BanglaKids jako jeho vedoucí směřovat?

To je práce celého týmu. Chceme se soustředit na kvalitu vzdělávání a komplexní výchovu dětí tak, aby se z nich stali lidé, kteří jsou nejen vzdělaní, ale i šikovní, mají srdce na pravém místě a přispějí k rozvoji své nádherné země. Potenciál Bangladéše je v jeho obyvatelích.

Chtěl bys vzkázat něco našim dárcům?

Rád bych jim poděkoval za jejich štědrost. Bez nich by podpora dětí v Bangladéši nemohla existovat. Jan Ámos Komenský kdysi řekl: „Komukoli prospěti můžeš, prospívej rád, možno-li celému světu. Sloužiti a prospívati je vlastnost povah vznešených.“ Mám radost, že těch povah vznešených máme dnes v programu BanglaKids více než 800.

Děkujeme za rozhovor.


zpět na přehled

BanglaKids je rozvojový program humanitární organizace ADRA v Bangladéši.
Od roku 1999 poskytl vzdělání 6 500 bangladéšským dětem
a otevřel jim tak cestu k lepší budoucnosti.

Copyright © 2017 ADRA Web vytvořila B Media Solutions s.r.o.