4.12.2014

Očima ženy

„Dávat působí větší radost než dostávat.“

Martina Havelková je elegantní dáma, se kterou se rozhodně nebudete nudit. Má zajímavé povolání, umí několik jazyků, ráda cestuje, miluje letadla, zajímá se o historii, hraje na klavír, skvěle řídí, má vytříbený smysl pro humor a srdce na pravém místě - prostě úžasná ženská. Neradno se s ní ovšem dostat do křížku, to pak nezná bratra... :-) Na konci března se rozhodla navštívit Bangladéš.

Proč jste se rozhodla navštívit tuto zemi a jak na Vás tato země zapůsobila?

Ráda cestuji. A když navštívím nějakou zemi, nestačí mi vidět pouze její přírodu a památky. Zajímají mě také její obyvatelé, jak žijí, jaké mají zvyky, kulturu, tradice, ale také problémy. Když jsem se rozhodla podporovat dítě v Bangladéši, bylo pro mne samozřejmostí, že se do této země jednou vypravím, že budu chtít poznat, jak žijí lidé této země a pochopitelně, jak také žije „moje“ dítě – kde bydlí, chodí do školy, jaké má spolužáky a učitele, z čeho se těší a čím se naopak trápí. A jak působí Bangladéš? Není to klasicky turistická země, kde by člověk obdivoval úchvatnou přírodu nebo velkolepé památky. Přesto si myslím, že patří k zemím, na které se tak snadno nezapomíná. Její kouzlo je v něčem jiném: je v lidech, které potkáváte a vidíte úplně všude kolem sebe, v jejich přátelskosti a zcela zjevné radosti ze života, kterou dávají najevo navzdory všudypřítomné chudobě. Je v nepřeberné pestrosti barev, do kterých se oblékají její obyvatelé, zvláště ženy. A je také ve slunci zapadajícím nad nekonečnými rýžovými poli…

Jaký zážitek z cesty byste označila za nejsilnější?

Silných zážitků bylo více: návštěvy vesnických a internátních škol, kde na nás čekaly rozzářené oči dětí. Návštěva dháckého chudinského slumu, kde dokáží lidé přežít v nepředstavitelných podmínkách. Ale tím úplně nejsilnějším bylo samozřejmě setkání s Agostinou. Z tváře na fotografii se najednou stala skutečná malá holčička. Žije s prarodiči v malém hliněném domku nedaleko školy, do které chodí. Strávily jsme spolu celý den. Všechno mi ochotně ukazovala a celou dobu dávala najevo, jak moc je šťastná, že jsem ji přijela navštívit. Když jsem viděla její radost, pochopila jsem, že ta dlouhá cesta měla smysl a že na toto setkání do konce života nezapomenu.

Má podle Vás adresná podpora vzdělávání bangladéšských dětí smysl?

Domnívám se, že podpora a šíření vzdělání obecně je nejlepší cestou, jak přispět k tomu, aby se svět a život na této planetě stal lepším. Pro chudou a přelidněnou zemi, jakou je Bangladéš, je důležité, aby měla vzdělanou generaci mladých lidí.

Co byste vzkázala lidem, kteří zvažují, aby se také stali dárci programu BanglaKids?

Aby neváhali a zapojili se. Je to investice do lepší budoucnosti chudé země. I kdyby pomohli jen jednomu jedinému dítěti získat vzdělání, tato investice se mnohonásobně zhodnotí. Viděla jsem, že bangladéšské děti si takové příležitosti nesmírně váží. A vzdělaný mladý člověk s úctou ke vzdělání bude své zkušenosti a znalosti používat a předávat dál a tím je šířit.

Na světě je spousta možností jak a komu pomáhat. Proč jste se rozhodla podporovat právě vzdělání dětí v Bangladéši?

Když jsem zvažovala, že se zapojím do něčeho podobného, prohlédla jsem si samozřejmě víc organizací a projektů. O BanglaKids rozhodly dvě věci. První byla, že tento projekt je velice dobře organizovaný, je naprosto transparentní svou formou adresné podpory konkrétních dětí se zasíláním dopisů, fotografií, školních vysvědčení. Oslovila mne také možnost podporované dítě navštívit, to nenabízí každý. Tou druhou byla skutečnost, že Bangladéš patří mezi nejchudší země světa a pomoc naléhavě potřebuje.

Co byste popřála našim dárcům, dětem v Bangladéši i týmu BanglaKids do nového roku? Co byste si přála Vy sama?

Všem bych přála pevné zdraví, hodně sil, energie, nadšení a lidského štěstí. Dětem v Bangladéši navíc lepší budoucnost. A sobě? Mně postačí, když se i nadále budu těšit dobrému zdraví.

Chtěla byste dodat nějakou hlubokou myšlenku na závěr?

Myslím si, že dávat skutečně působí větší radost než dostávat. A mnohdy stačí i málo. V této souvislosti mne napadají slova, která řekl antický básník Pindaros: „Každý dar, i sebemenší, je ve skutečnosti veliký, byl-li dán s láskou“.


zpět na přehled

BanglaKids je rozvojový program humanitární organizace ADRA v Bangladéši.
Od roku 1999 poskytl vzdělání 6 500 bangladéšským dětem
a otevřel jim tak cestu k lepší budoucnosti.

Copyright © 2017 ADRA Web vytvořila B Media Solutions s.r.o.